KONFUCIUS

(551 př.K.- 479 př.K.)

Velký čínský filozof Konfucius (Kchung-c', Kchung-čchiou, Kchung-fu-c') jako první na světě vytvořil soustavu kréd slučujících základní ideje čínského lidu. Jeho filozofie, založená na osobní morálce a na koncepci vlády, která slouží svému lidu a vládne podle morálního příkladu, prostupuje čínský lid a kulturu hodné přes dvě tisíciletí a silně působí na podstatnou část světové populace.

Konfucius se narodil asi v roce 551 př.K. v malém městském státě lu, na dnešním území provincie Šan-tung na severovýchodě Číny. Otec mu zemřel v mladém věku a Konfucius s matkou žili v chudobě. Jako mladík sloužil budoucí filozof jako menší vládní úředník, ale po několika letech se tohoto místa vzdal. Dalších šest náct let strávil vyučováním a pro svou filozofii získal značný počet následovníků. Když mu bylo asi padesát, dostal ve vládě lu vysokou funkci. Ale po nějakých čtyřech letech se jeho nepřátelé u soudu postarali o jeho propuštění a dokonce o vyhoštění ze státu. Příštích třináct let působil jako putující učitel a na posledních pět let života se vrátil do svého státu. Zemřel v roce 479 před Kristem.

Konfuciovi se často přičítá založení náboženství, ale toto vyjádření je nepřesné. On se o Bohu zmiňoval velice zřídka, odmítal diskutovat o posmrtném životě a vyhýbal se všem formám hloubání o metafyzice. V zásadě to byl světský filozof, zajímal se o osobní a politickou morálku a o chování.

Dvě nejdůležitější ctnosti jsou podle Konfucia “žen" a “li" a lepší člověk se jimi ve svém vystupování řídí. “Žen" se někdy překládá “láska", ale lépe by se tato ctnost dala vystihnout jako “laskavý vztah k bližnímu". “Li" se popisuje jako kombinace způsobů, rituálu, zvyků, etikety a slušného chování.

Uctívání předků, základní čínské náboženství již před Konfuciem, posílil kladením silného důrazu na věrnost rodině a respektování rodičů. Konfucius také učil, že manželky jsou povinovány respektem a poslušností vůči manželům a poddaní vůči svým vládcům. Ale tyranii čínský mudrc neschvaloval. Domníval se, že stát existuje pro blaho lidu, a ne naopak, a neustále zdůrazňoval, že vládce má jít hlavně příkladem v dodržování morálky, nikoliv vládnout násilně. Další z jeho zásad byla nepatrnou variantou Zlatého pravidla: “Co nechceš, aby druzí činili tobě, nečiň ty jim."

Konfuciovy základní názory byly velmi konzervativní. Věřil, že zlatý věk patří minulosti a nabádal panovníky i lid, aby se vrátili ke starým dobrým mravům. Konfuciův ideál vlády morálním příkladem však v dřívějších dobách nepřevažoval, a tak byl Konfucius novátorštějším reformátorem, než za jakého se sám považoval.

Konfucius žil za dynastie Čou, období velkého intelektuálského kvasu v Číně. Současní vládci jeho program nepřijali, ale po jeho smrti se jeho myšlenky rozšířily po celé jeho zemi. S příchodem dynastie Čchin v roce 221 př.K. však konfuciánství potkaly zlé časy. První císař z dynastie Čchin, Š'Chuang-ti, se rozhodl Konfuciův vliv vymýtit a nadobro se rozloučit s minulostí. Nařídil potlačení konfuciánského učení a spálení všech kon-fuciánských knih. Tento pokus byl neúspěšný, a když o několik let později dynastie Čchin zanikla, konfu-ciánští učenci mohli opět svobodně hlásat svou doktrínu. V následující dynastii. Chán (206 př.K. - 220 L.P.), konfuciánství zakořenilo jako oficiální filozofie čínského státu.

Počínaje dynastií Chán čínští vládci postupně vyvíjeli praxi vybírání vládních úředníků na základě zkoušek pro zaměstnance ve státní službě. V průběhu doby se základem těchto zkoušek staly do velké míry znalosti konfuciánské klasiky. Jelikož vstup do vládní byrokracie byl hlavním způsobem, jak v Čínské říši přijít k finančnímu úspěchu a sociální prestiži, byly zkoušky na zaměstnance státní správy mimořádné náročné. Proto po celé generace velké množství nejinteligentnějších a nejctižádostivějších mladých Číňanů zasvěcovalo dlouhé roky intenzivnímu studiu konfuciánské klasiky a po mnoho staletí se celá státní správa Číny skládala z osob, jejichž základní názory formovala konfuciánská filozofie. Tento systém v Číně (až na malá přerušení) přetrval zhruba dva tisíce let - asi od roku 100 př.K. až do doby kolem roku 1900 po Kr.

Ale konfuciánství nebylo pouze oficiální filozofií čínské vlády. Konfuciánské ideály přijala většina Číňanů a ty jejich život a myšlení ovlivňují již přes dva tisíce let.

Je několik důvodů, proč Konfucius na Číňany vydatně působí. Za prvé, nebylo pochyb o jeho osobní upřímnosti a poctivosti. Za druhé, byl umírněný a praktický a nepožadoval po mužích, čeho nemohli dosáhnout. Jestliže po nich chtěl, aby byli úctyhodní, nečekal, že budou svatí. V tomto ohledu, stejně jako v jiných, vycházel ze skutečné nátury Číňanů. A to byl patrné klíč k obrovskému úspěchu, jakého jeho ideje v Číně dosáhly. Konfucius po Číňanech nežádal, aby změnili svá základní přesvědčení. Spíš jejich základní tradiční ideály jasně a působivě přeformuloval. Snad žádný filozof v historii nebyl tak úzce spjat se základními názory svých spoluobčanů jako Konfucius.

Konfuciánství, které zdůrazňuje spíš povinnosti jednotlivců než jejich práva, se může podle nynějších západních měřítek zdát nezajímavé a neatraktivní. Jako vládní filozofie se však v praxi ukázalo jako pozoruhodně účinné. Soudě podle jeho schopnosti udržet vnitřní klid a zdar byla Čína po dva tisíce let v průměru oblastí s nejlepší vládou na světě.

Konfuciovy ideály, s pevnými kořeny v čínské kultuře, sice neměly a nemají vliv mimo východní Asii. Zato však měly velký vliv v Koreji a v Japonsku, silně ovlivněných čínskou kulturou.

V současné době má konfuciánství v Číně slabé postavení. Ve snaze zcela vymazat historii čínští komunisté Konfucia a jeho doktríny mohutně napadali a je možné, že období jeho vlivu na dějiny skončilo. V minulosti ovšem Konfuciovy myšlenky v Číně hluboce zakořenily a nemělo by nás překvapit, kdyby se konfuciánství v příštím století dočkalo obrody.

Legendární setkání Konfucia (vlevo) s Laem-c'.
zdroj
foto a obr.