Syd Barrett teď sdílel svůj byt v horním patře domu Petera a Susie se svou přítelkyní, manekýnkou Linsday Kornerovou. Dobrosrdečná a poměrně rezervovaná Linsday prožila se Sydem všechny úspěchy a pády jeho floydovského období.
Ty dva sousedící páry se nenuceně, bohémsky bavily, dopoledne prospaly a v baru Polo v Old Compton Street pak sedávaly nad chlebíčky a smaženkami. Všichni hráli často dlouho do noci orientální deskovou hru go. Barrettův zájem o go později ustoupil posedlosti hrou I Ching, která inspirovala jeho novou píseň Chapter 24 : “Change returns success... Action brings good fortune..." (Změna vede k úspěchu... Akce přináší štěstí...)

Teď, když byli Floyd na vzestupu, opustil Syd svá plátna a snahu tvořit “hudbu v barvách", a místo toho psal písně s citem a zápalem, kterým překvapoval i své nejbližší přátele. Jeho typicky “undergroundové" nadšení a to, co ho ovlivňovalo - čínské záhady a pohádky pro děti, senzační sci-fi příběhy, povídky ze Středozemě J. R. R. Tolkiena, anglické lidové balady, chicagské blues, avantgardní elektronika. Donovan, Beatles, Rolling Stones -všechno se promíchalo v čarodějném kotli jeho podvědomí, aby to znovu ožilo v jeho hlase, projevu a stylu, který byl pro Syda jedinečný.

“V těch počátcích," říká Wynne Wilson, “věnoval mnohem víc času psaní než zkoušení. Připravoval materiál spíš pro vystoupení než pro nahrávku. Když psal novou skladbu, zkomponoval napřed základ, který pak donekonečna hrál pořád dokola, až se přiblížil k improvizaci, jak si ji představoval při vystoupení. Byly to idylické dny - všechno to tehdy bylo moc pěkné. Bylo to přesně tak, jak to Syd chtěl mít. Času na hraní a skládání měl neomezeně. Pamatuji si ho, jak tu s námi sedí, hraje svoje věci a kouří fůru trávy a hašiše. Všechno bylo děsně fajn."

“Syd byl velmi zvláštní - mimořádně," vypráví June Bolanová. “Psal nádherné písně, ty texty byly neuvěřitelné. Zpočátku, když byl v pořádku, byl jako kůň s klapkami na očích. Hodiny seděl a nádherně hrál na kytaru a psal a psal - a to bylo všechno, co dělal. Žil tím."
“V těch dnech byl skutečným tvůrcem kapely. Když seděl doma a psal. myslel na to. co by měl hrát bubeník, jak by měly znít basy. Hrál velmi dobře na doprovodnou stejně jako na sólovou kytaru a věděl, co chce slyšet. Šel na zkoušku a řekl Nickovi:
,Chci. abys to hrál takhle.' a taky to tak vyšlo."

Jednou z těch, kdo se Sydem nedokázali navázat užší kontakt, byla Summi Jennerová: “Vyjadřoval se jen svou hudbou." Její muž vzpomíná na Barretta jako na ,,nejtvořivějšího člověka, s jakým se kdy setkal. Byl naprosto výjimečný - za těch několik měsíců v Eariham Street napsal téměř všechny své písně pro Floyd a sólová alba."
“Všechno vznikalo jen tak mimochodem, bez přípravy. Pokud jsem si všiml, nebyl to žádný trpící génius. Když lidé píší bez zábran, píší mnohem lip, než když si začnou moc brát, že jsou velcí básníci."