nevědomí
kolektivní nevědomí

C. G. Jung: ,,Teoreticky nelze poli vědomí stanovit žádné hranice, neboť je s to se rozšiřovat do neurčitého rozsahu. Empiricky má však pole vědomí vždy hranici u oblasti neznámého. Neznámé se skládá ze všeho toho, co nevíme, co tedy není ve vztahu k já jako centru pole vědomí. Neznámé se rozpadá do dvou skupin objektů, za prvé do skupiny smyslově vnímatelných a poznatelných vnějších stavů a za druhé bezprostředně zakusitelných vnitřních stavů. První skupina představuje neznámé vnější prostředí, druhá představuje vnitřní svět. Tuto poslední oblast označujeme jako nevědomí."

,,Vše, co vím, na co však momentálně nemyslím; vše, čeho jsem si byl jedenkrát vědom, avšak co je nyní zapomenuto; vše, co vnímají mé smysly, avšak nezaznamenává mé vědomí; všechno, co bezděčně a bez účasti pozornosti, tj. nevědomě cítím, myslím a na co si vzpomínám, co chci a co dělám; všechno budoucí, co se ve mně připravuje a teprve později dospěje k vědomí - to vše je obsah nevědomí."

,,K těmto obsahům přistupují též všechna více nebo méně záměrná potlačení nepříjemných představ a dojmů. Souhrn všech těchto obsahů označuji jako osobní nevědomí. Kromě toho však v nevědomí nacházíme též vlastnosti, které nejsou individuálně získané, ale byly zděděny, tedy instinkty, jako popudy k činnosti, které bez vědomé motivace vyplývají z nějakého nucení... (V této hlubší vrstvě psýché nalézáme též archetypy.) Instinkty a archetypy tvoří kolektivní nevědomí. Označuji toto nevědomí proto jako kolektivní, poněvadž v protikladu k výše definovanému nevědomí nemá obsahy individuální, tj. vyskytující se více nebo méně jednou, nýbrž obsahy všeobecně a stejnoměrně rozšířené."

,,První skupina zahrnuje obsahy, které představují integrující součásti individuální osobnosti, a mohly by být proto právě tak dobře i vědomé, druhá znamená tolik co všeobecně existující, veskrze sobě identickou podmínku nebo základ psýché vůbec."

,,Hlubší vrstvy psýché ztrácejí se vzrůstající hloubkou a temnotou individuální svéráznost a jedinečnost. Stávají se směrem dolů, tj. s přibližováním autonomním funkčním systémům stále více kolektivními a v materiálnosti těla, totiž v chemických částicích se stávají univerzálními a zároveň zanikají. Uhlík těla je uhlíkem vůbec. Nejhlouběji je psýché vlastně světem.

Napsala a citáty C. G. Junga doplnila Aniela Jafféová, přeložil Karel Plocek

zdroj