TRESTNÍ PRÁVO
Na tomto místě nebudu líčit jak je třeba trestat a ještě více trestat a jak neodvratitelnost trestu je předpokladem úspěchu. Spíše se pokusím nabourat zažité představy a předsudky. Nebudu tentokrát nic vymýšlet a odvolám se přímo na knihu.
Alessandro Baratta - SOCIOLOGIE TRESTNÍHO PRÁVA
Brno : Masarykova univerzita, 1995. ISBN 8021012277
Jedná se z valné části o stručný přehled sociologických teorií o trestním právu.
Několik základních myšlenek, resp. poznatků :
Kriminalita neexistuje sama o sobě, ale teprve jako následek jednání státních orgánů tím, že určité jednání označí za odchylné - kriminální.
Kriminalita se vždycky hledala a hledá spíše tam, kde je všeobecně očekávaná - v nejchudších a okrajových společenských vrstvách. Tam je pak také nejčastěji nalézána. Kriminální chování je ve skutečnosti vlastní každé společenské vrstvě. Jde o normální přirozený společenský jev, který je veskrze lidský a jako takový nelze vymýtit. Ve skutečnosti přitom často zůstává neodhalena, nestíhána a neprotrestána tzv. kriminalita "bílých límečků" (majetková kriminalita vyšších vrstev, manažerů, úředníků apod.).
Ne každé společensky škodlivé chování je zákonem prohlášeno za zločin. Spíše je kriminalizováno nežádoucí chování nižších vrstev a tolerováno škodlivé chování středních (vládnoucích) vrstev.
Zákony jsou velmi přesné a podrobné v postihování nežádoucího chování ekonomicky slabších vrstev společnosti, naopak je "právo" velmi vágní a propustné co se týče společensky nebezpečného chování vyšších vrstev (hospodářská kriminalita, ekologická kriminalita, politická kriminalita).
A co víc. Škodlivé chování nižších vrstev je mlčky tolerováno pokud nějak prospívá vyšším vrstvám (alkohol, prostituce).
Vězení nemůže z podstaty věci nikdy vězně vychovat v lepšího člověka. Úspěšná výchova je totiž založena na vztahu důvěry vychovatele a vychovávaného. Poměry ve vězení naopak dělají z lidí sociálně neschopná individua, což nezmírní ani žádná terapie a "po-vězeňská" péče (a zákonodárce to dobře ví).
Existuje souvislost mezi školou, továrnou a vězením. Všechny tyto instituce slouží především k zachování stávající nerovnosti ve společnosti. Děti ze slabších poměrů jsou často svým sociálním původem předurčeny k neúspěchu ve škole, protože vstupují do světa, který je jim cizí. Jsou často terčem předsudků učitelů a spolužáků a jsou fakticky znevýhodňovány systémem známkování. Tzv. kriminální kariéra se tak startuje často už ve škole.