Magical Bagr

1994

---

ČARODĚJŮV KLOBOUK

Kampak běží dnešní den
hned takhle z rána
po svítání
kam jde ten muž s kloboukem
v kterém uschována
všechna přání má

Kráčí travou jen tak bos
na píšťalku z proutí
píseň píská
kráčí kam ho vede nos
a cesta se kroutí
on smysl života zná

Večer kreslí stíny na plakátech
já na lavičce sedím jenom tak
a sám sebe ptám se
proč jsem tu právě teď
zapleten v trolejový drátech
vlaje papírový drak
a vítr blázen
mi do ucha šeptá
jen leť jen leť

Za záclonou z modrých řas
v zelené trávě
slunce tančí
čaroděj co nezná čas
si nasadil právě
klobouk a odchází dál


MOŘE TRÁVY

Znám vítr nad městem
na kopec zimou jdem
dolů se dívat
písně zpívat
v moři trávy
ty planýrky
kde se na slunci plevel suší
jsou podobné našim duším
skrz nazkrz
od slaných slz
rezavý

A víš jak mít co budeš si přát
jak chtít co nedá se dát
jak žít
jestli dokážeš snít

Proč mi to říkáš právě teď
když už jsem Čínskou zeď
vytesal z kvádrů
a tisíc korábů
poskládal v láhvi
tak jako loďku spolknou peřeje
zklamaný naděje
zasype sníh
jak na kopcích
moře trávy

A víš jak mít co budeš si přát..


SNĚHULÁK

Máš v duši napadaný sníh
slehlý jak peří v polštářích
co na nich někdo s těžkou hlavou spí
vím každý se ptá jen co mu dáš
a je už jedno jestli máš
opravdové bohatství

Je to hezké na vánoce
když napadne sníh
štípe mráz
na jaře však děti
sáňky zahodí
přes kaluže skáčou
a sněhuláci pláčou

Máš v duši napadaný sníh
slehlý jak peří v polštářích
co na nich někdo s těžkou hlavou spí

Možná že chceš vzbudit neviš jak
tak nebuď jak ten sněhulák
a na slunci se radši směj
víš zatím na duši máš sníh
ten časem v led se promnění
tak ho radši rychle rozpouštěj

Je to hezké na vánoce...

Víš zatím na duši máš sníh
ten časem v led se promnění
tak ho radši rychle rozpouštěj


FLOWER STREET

Nic nejde vrátit zpět
sto promarněných let
těžko posbíráš
važ si dobrých dnů
važ si hezkých snů
dokud je máš

Zítra ráno až vypadnu zpod peřiny mrknu z okna ven
s trochou štěstí narvu se do šaliny a tak začne den
zítra ráno posadím se do lavice a začnu si deník psát
svědomitě zapomenu učebnice a pak budu v sedě spát

Nic nejde vrátit zpět...

Chtěl jsem napsat fůru písní rovnou notou
jak mě k tomu nutil vnitřní hlas
zůstalo však u veršíků co byly o tom
jak mě pořád jenom chybí čas
nebudu stát venku v dešti bez deštníku
když jsou dveře dokořán
vždyť stačí přece jenom stisknout kliku
a pak konečně vejdu dovnitř k vám

Nic nejde vrátit zpět...

Tahle banka už má zase novou střechu svět je plný obratů
kráčím podél plotu z vlnitého plechu co je plný plakátů
na jednom z nich je modrá loď a na palubu kytky padaj jako sníh
zve nás všechny k nim do nového klubu na Flower street

Na Flower street
na Flower street
na Flower street
na Flower street...


ČEKÁNÍ NA ZÁZRAKY

Podívej na ten rej a na ten hukot dole v ulicích
lidé spěchají z tramvají a sanitka zas houká zvoní smích

Jeden mladý šéf bujná krev plný plánů snů a vzteku chtěl změnit svět
a myslel že se napraví když do trávy před dům natáhl si deku a na ni sed

Na zemi sedí
do slunce hledí
a přemýšlí co je zač
hledá v dlani
splněná přání
smích nebo pláč
jeho oči se dívají zpět
na dece v trávě oblétá svět
v ruce drží žlutý květ
a marně čeká na zázraky

A tak bude dál jako král sedět dokud slunce pálí polední
tak dlouho než chladnej déšť spláchne jeho ideály poslední

Na zemi sedí...