Klavír na střeše

1995

---

AHOJ

Do všech ulic slunce pálí
do konce září zbývá týden jen
na Príglu se v trávě válí
poslední horký letní den
dveře bytu na tři zámky
se starostmi tiše zamykám
házím klíče do své schránky
po schodech dolů utíkám

Hned za městem
tam kde auta jezdí ven
zamávám
správnej směr
cesty prach
černej tér
na botách
zase mám, zase mám, zase mám

Víš stále jen
stejná místa stejnej den
a těch lidí podívej
už mám toho dost
tak si jen tak pro radost
zařvu héeéeéj

Z okna auta vidím města
co jsem znal jen z došlých pohlednic
místa kde jsem nikdy nestál
bufety a štace u dálnic
viděl jsem co venku letí
a cizincům se česky vysmíval
každý den mi do paměti
vzpomínku už navždy vyrýval

Můžeš mi říct
že tím ztrácím čas nic víc
já vim svý
je líp poznat svět
v duši měl by každý hned
křídla mít, křídla mít, křídla mít

Sedím v jednom nočním vlaku
kterej jede jinam než jsem chtěl
píšu pozdrav na obálku
tužkou, kterou někdo zapomněl
na záchodě pod zrcadlem
kde před chvílí jsem tiše vyčkával
až průvodčí přejde kolem
tak tě zdravím ahoj mám se fajn
ahój, ahój, ahój, ahój, ahój, ahój



DO HAMBURKU ZA PRACÍ

Na lesklé modré vodě
pluje si plachetnice
na přídi bílé lodě
je nápis Vrcovice
ráno ji křtili
opilí předáci
teď už pluje po Vltavě
do Hamburku za prací

Proužek nespálené kůže
mám na své levé ruce
kolik hodin býti může
zjišťuju podle slunce
spadly mi do vody
hodinky plovací
teď už plují po Vltavě
do Hamburku za prací

Starý pán skákal šipky
ladně se do vln nořil
teď se plíží podél zídky
tak jak ho pánbůh stvořil
při posledním skoku ztratil
svůj úbor koupací
jenž už pluje po Vltavě
do Hamburku za prací

Na večer ve Vltavě
koupou se mořští vlci
já s vlkem ležím v trávě
a mám smutek v srdci
ráno mi proud
odnesl madraci
teď už pluje po Vltavě
do Hamburku za prací

Oheň plápolajíc praská
mám uši plné vody
přemýšlím kudy láska
chodívá na jahody
večer jsme si užili
náramnou legraci
a teď už pluješ po Vltavě
do Hamburku za prací



OKAMŽIK

Vláček vrže po rezavé kolejnici
dívám se znuděně po cestujících
a v tom pohled se mi chytil jako na udici
ňáká víla blíží se sem

Slané moře vlní se jí pod obočím
vlasy jako při jízdě na kolotoči
před jejím pohledem mi uhnuly oči
na vteřinu mrknul jsem ven
jen na vteřinu mrknul jsem ven

Zahlédl jsem sloup jak utíká zpět
druhý ho doháněl a další za ním hned
a víc už jsem neviděl
otáčím se zpět
ani mraky z růží
a z jejich trnů sníh
draky jak krůží
a jezdce v brnění

A v tom kamenná věž z Pisé mi za krk spadla
hledím do prázdného opěradla
zmizela jak kapka na dně umyvadla
s tím jedním okamžikem
s tím jediným okamžikem...













KLÍČ

Tiše klesám níž a níž
dno je stále blíž a blíž
nade mnou nade mnou
točí se svět, co je teď pryč
jsem klíč

Nad vodou se naklání
ještě cítí na dlani
to místo to místo
kde studil ode dveří klíč
jsem pryč



V PARKU

V parku křičí malí fotbalisti
na trávě se válí ohnivý listí
co dětský kroužek výtvarníků
temperami zacákal
oranžový anděl chodníky čistí
tiše si píská o závisti
listí na chodníku
mu někdo rozfoukal

To uličník vítr, co na prsty píská
noviny krade a roznáší smetí
oblétá dvůr, okny tříská
a na kopci za městem honí se děti
po modrým nebi draci letí

Vítr se žene alejemi
jako hříbě rozjařený
přez lavičky skáče
kdo z řetězu jej odvázal
listí z větví napadaný
na hromadě nahrabaný
usedavě pláče
tak je po okolí rozfoukal

Ten uličník vítr...





VINOHRAD

Zdalipak víš, že každé místo, každý den
každý okamžik v životě tvém
má svoji vůni
kterou možná ani nevnímáš
pak stačí letmý dotek jen
a vynoří se ven
z hloubky tuní
které v srdci máš

Ty večery pro mě mají chuť jablek
a písniček Jardy Ježka z Č.P.8
když tenkou nit jsem vzpomínky navlék
než se mi v hlavě utopí
zelený světýlko rádia v autě, kde jsem spal
a skleničky burčáku na podnosu
kytara, na kterou jsem do noci hrál
při dobývání mapy Evropy

Tam se ti zdá, že je noční nebe blíž
a snadno uvěříš
že se tvoje přání
jednou vyplní
že stačí žebřík z trávy splést
a jednu z šťastných hvězd
na chvíli jen
vzít do dlaní

Ty večery pro mě mají chuť jablek...




UŽ SE NEOHLÍŽEJ

Už se neohlížej neohlížej běž dál
už se neohlížej neohlížej běž dál

Tohle slyším ze všech stran
do chodníku zadupán
v hlavě dráty hranic
neohlížej neohlížej běž dál

Na žádným rozcestí
na cizí neštěstí
zkrátka vůbec na nic
se neohlížej neohlížej běž dál
neohlížej neohlížej běž dál

Šašek nasadil si červený nos
podívej podívej
hází rajčata a tancuje bos
podívej podívej
všichni se chechtají nadšeně tleskají
a šašek ohýbá hřbet
v šatně flašku otvírá
úsměv z tváře utírá
pak nadává na záda bolavá
vždyť klaní se už padesát let
nic tu není k vidění
už je po představení
tak radši půjdem
a ty neohlížej neohlížej běž dál
už se neohlížej neohlížej běž dál

Až zas uplyne sto mizerných let
podívej podívej
staří námořníci připlují zpět
podívej podívej
v přístavní hospodě s očima jak na vodě
dají si rumový čaj
potom budou vzpomínat
kam to chtěli utíkat
když jako plavčíci se svou první opicí
hledali svůj palmový ráj
plachty visí v hospodě
škopky tečou do lodě
která klesá ke dnu
a ty neohlížej neohlížej běž dál
už se neohlížej neohlížej běž dál
ahój, ahój, ahój...



KLAVÍR NA STŘEŠE

Otevírám staré dveře
ve tvém závoji
ocitám se u večeře
v bílém pokoji
směješ se a jako kočka
ležíš klidně na skříni
kdo se první proviní
v bílém pokoji

Na posvátném místě v lese
prastarý je chrám
no a támhle podívej se
z toho kopce tam !
je prý vidět Prátr
když je jasná noc
tak co ? už mi věříš ?
že je rovná Zem
a že se kolem hvězdy točí
že každý den
ráno když se vzbudíš skončí

Klavír na nejvyšší střeše světa
klavír na nejvyšší střeše světa
klavír na nejvyšší střeše světa
zas mě někam odnáší

Myšlenky jak hejna mraků
přes hlavu mi jdou
jak když písně keporkaků
tančí pod vodou
všechny prachy svírám v dlani
v kapse cítím celý svět
a něco jako amulet
co když náhodou

Kolem proudí lesklý auta
ani nevím kam
s odhodláním kosmonauta
dneska odlétám
a dobrá víla
mi drží místo u okna
venku letí bílá
krajina
ta babička sklíčka jak John Lennon má
usínám
jsem ve svém bílém pokoji a slyším jenom

Klavír...