WWW.HONZAPLSEK.CZ    homepage . muzika . grafika . kontakt . help . diskografie . texty

BÍLÝ POKOJ

1999

ROBINSONIA

Hejna bílých ovcí
odlétají jak sníh od lyží.
Trosečníci na ostrůvcích
nedočkavě svou loď vyhlíží.
Má každý svůj spěch
s ním obchází břeh
a náhle
odplouvá v tramvaji.

Jako ptáci volní
ptáci,kteří slítli na chodník.
Po kapsách svou plnou polní:
ruce, klíče, šrot a kapesník.
Jak vojáci
táhnou po práci
zápěstí jim
hodinky poutají.

Mít tak ptačí křídla
Mít tak ptačí křídla
Mít tak ptačí křídla
Hmmm ...

Nikde rozsvíceno,
divné stíny visí po stěnách.
Všude hluché ticho, jenom
na spirále jiskří žhavý prach.
A ohřátý vzduch
si točí jak duch
s mým lustrem
v mém bílém pokoji.

Mít tak ptačí křídla...




ABSURREALITA

Lístky v tramvaji
se cvakají
protivné
dál tě zavezou
lístky jsou
tak podivné

Zavřené v bílém pokoji
zavřené v bílém pokoji
je mám
jsou tam
v mojí hlavě

Klíče se ztrácejí
a na zem padají
protivné
zamčou za tebou
klíče jsou
tak podivné

Zavřené...

Zvláštní je být
uvnitř
něčeho co chodí, spí a jí
Najednou
oči jsou
dvě okna v bílém pokoji

Zvuky za dveřmi
ruší můj pokojový klid
Smutek je zákeřný
stále se bojím otevřít

(Nyní se pokusím opatrně otevřít dveře.
Pozor otvírám! Tak a je to...)


Šílená je má
snaha podivná
najít něco víc
Lidé z tramvají
mne vrhají
na Měsíc

Nůžky stříhají
a píchají
protivné
křídla přistřihnou
nůžky jsou
tak podivné

Zavřené...

Zvláštní je den
zvenčí
na zahradě stojím bez dechu
Našel jsem
něčí
mozek v malém vlašském ořechu



TAMTÁDY

Jen ten kdo je tam
vidí to krásné co je tady
a zase jen ten kdo je tady
co je krásné tam
tady a tády

Jen ten kdo je tam
vidí to špatné co je tady
a zase jen ten kdo je tady
co je špatné tam



ČAJMAY

Pohled přes čaj je nezvyklý na svět.
K lípě chodíme každým rokem na květ.

Podivný smích
tak nějak spřízněný
snad ve větvích,
ale mně zdá se mi
být o něco výš
vysoko nad zemí,
když velká myš
rachotí s konvemi.

Pohled na svět přes lipový čaj.
V skleněné konvici Máchův Karel May.

Podivný smích tak nějak...

Hynek Mácha v čaju
máchá včelku Máju...




DRAK

Né, né, neberte mi
né, né, neberte mi
moje hrdiny
vždyť jsou nesmrtelní
a září jak na měsíci sníh

Né, né neberte mi
né, né, neberte mi
zbytky krajiny
vždyť já jsem ještě v ní
kde bloudí mé hvězdy na koních

A ta bílá krajina
křídla rozpíná
slunce zvedá zlatou číš
draci letí na Paříž
a letí ještě dál
a letí ještě výš
a pak vyjí na měsíc

(drak,drak)

Né, né neberte mi
né, né neberte mi
moje iluze
vždyť jsou nekonečné
jenže já už na dně
lógr pravdy zřel

A ta bílá krajina...
draci vyjí na měsíc
a pak vyjí na měsíc

(Letí drak, letí drak, letí drak ....)

Jednou pradávno letěl přes les Řáholec drak. Klopýtnul pařátem o stromy a ztratil vejce. Vejce se někam zakutálelo a nikdo ho už nikdy neviděl.




YORUNGA

O pár kroků zpátky
o pár kroků tam
o sto roků o den krátký
to už je fuk
kouzelnými vrátky
je vidět vratký prám
kde po proudu Svratky
odplouvá malý kluk

Bílá soška s bílou tváří
se tváří jak mé druhé já
a čím víc je v nás lásko září
tak září i malá Yorunga
O pár kroků zpátky
o pár kroků tam
v hlavě předou kolovrátky
na Yorungou
nabral na obrátky
utžený prám
a já bych chtěl zpátky
a mít taky takovou

Bílá soška s bílou tváří
se tváří jak mé druhé já
a čím víc je v nás lásko září
tak září i malá Yorunga
V jedné zemi někde v Asii
ti kdo svoje dětství přežijí
dostávají svoje druhé já
v malé sošce jménem Yorunga



RÁ-NO

Už je vlastně ráno
ale mám ještě přivřené oči
přestávka končí
a hlava si říká: "No
už by se mohl vzbudit."
a začíná se nudit
tak si hraje
jako kámen mlčí
jako tráva vlaje
mám přivřené oči
a sen se mísí s realitou
má to v sobě neurčitou
krásu
ale v dnešní době
ztráta času

Už je vlastně půlnoc
ale já dnes nějak nemůžu spát
je předvečer vánoc
a na kopci září hrad
a lustry se jen točí
zavírám oči



UÁÁ

Tři dva jedna
a pořádnou pecku do čela
byla to má
mimozemská zem
dluhý čas
hrajte gusle
a přísámbůh pěkně zvesela
vracím sa já
vracím sa já sem
mezi vás

Uáá
jak jsi nádherná
realito bouře
z okna ven vlaje bílá hříva kouře
všechno co mám
vezmu rozsekám
a na ohýnku spálím
ruplo mi v orloji
můj bílý pokoji
balím

Čáry máry
a ohýnek pěkně plápolá
po zdi pádí
stádo bizonů
bůh ví kam
Pějme píseň
dokola okolo stola
tančím jako
vítr ve zvonu
vzhůru k vám

Uáá
jak jsi nádherná
realito bouře
z okna ven vlaje bílá hříva kouře
všechno co mám
vezmu rozsekám
a na ohýnku spálím
ruplo mi v orloji
můj bílý pokoji
balím
balím
můj bílý pokoji
balím...



BÍLÝ POKOJ

V pondělí
nadmojí postelí
tančí žlutí stíny
tančí žlutí stíny jak kůň
Unesen anděly
s Nanynkou do zelí
Oči mi hleděly na Soluň

Kriste proč tě zdobí
ve tvých dlaních skoby?
Když to vidím padá na mě strach

Pavlačí
voní čaj z bodláčí
a oheň tiše zpívá
oheň tíše zpívá a bdí
Lustr se otáčí,
lustr se otáčí
na stropě v mém bílém pokoji

Ráno na koštěti
slunce vzhůru letí
jako splašený

Tak vyplouvá koráb do pouští
bílý pokoj opouštím
před bouří
Láska není fér
na vějíři z pavích per
tisíc očí přimhouří

Chtěl bych být
vyhaslou lucernou
a někdy v noci náhle
někdy v noci náhle zas vzplát
s nadějí mizernou
s nadějí mizernou
zas jednou záda všem ukázat

a ráno už je všechno zase
ve starých kolejích

Tak vyplouvá...

Chtěl bych mít
osud jak krajinu
s Cypřišovým králem
s Cypřišovým králem všech dnů
voňavou po vínu
voňavou po vínu
zestárnout a změnit se na hlínu.