Souhvězdí Ohňonoše

Kramlík se choulil v koutě klece ve snaze uniknout lednovému větru Severáku. Ze svého drátěného pelíšku byl na nějaký ten průvan zvyklý, ale tyhle dlouhé zimní večery na balkóně věže Sragalškwar byly i pro něj trochu velké sousto. Alespoň nějaké sousto. Čaroděj Bajraktár ho poslední dobou příliš nevykrmoval. Správný čarodějnický havran se prý dokáže o sebe postarat sám.

Přes zamrzlé okénko ve dveřích rozmazaně probleskovaly plameny a když vítr na chvíli ustal, bylo slyšet tiché praskání hořícího krbu. Krajina zachumlaná do sněhové pokrývky dřímala pod křídly noci. Poslušen čarodějova příkazu, upíral Kramlík noc co noc již od vánoc svá malá očka k obloze a čekal...

Znamení, jež mělo přijít, však nepřicházelo. Bajraktár byl už značně netrpělivý. Neustále si pročítal zašlý svitek a hledal zda někde neudělal chybu. Staré alchymistické záznamy přece obyčejně nelžou. Vždy se roztřásl rozkoší, když si představil, jak kouzelným řetízkem sesmahne nějakou tu nestvůru. Však ho také stálo spoustu námahy než získal všechny potřebné ingredience. Obzvláště tvrdým oříškem byla proměna cibule ve zlato.


Teď už se tedy čekalo jen na východ souhvězdí Ohňonoše a až obloha chytí správný odstín. O pravosti pergamenu nebylo pochyb. Text byl sice místy nečitelný, ale bystrý čaroděj si chybějící hlásky snadno domyslel a jemným brčkem hbitě doplnil.

Ohňonošův smažíc ý řetízek

Do srnce nakrájíme kousky ov.ce a zalijeme osmolenou vodkou. Cibulka musí být dozlatova. Ve vodcě pak vyvaříme nejpouživanější papu čky z ostrova Ačkoličili.
Sneseme vejce a zahustíme polomrtv ou mouchou.
V tom všem řetízek obalíme a pak na muflonové ploutvi prudce osmažíme.
Ohňonošův smažicý řetízek nakonec ozářííme zelenorůžovou oblohou.
Dobrému fungovtnání přeje kar ma Souhvězdí Ohňonoše.

A pak se poznenáhlu, zprvu jakoby nic, do Špeluňky vkradlo jaro. Sníh na špičaté střeše Sragalškwaru pomalu tál, tichounce klouzal k jejímu okraji, odkud pak s neobyčejnou přesností dopadal Kramlíkovi na klec. Pak i to pominulo a Kramlíkovi už se konečně dařilo klícku jakžtakž vyhřát. Když ani první sněženky nepřinesly na obloze nic nového, odložil Bajraktár záležitost se souhvězdím Ohňonoše na neurčito.

A tehdy konečně začalo pro čaroděje a jeho přítele havrana opravdové jaro...

Další kapitola