Jelikož se za celý den nikdo nepokusil Kramlíka zabít, rozhodl se Bajraktár, že se na to všechno vykašle.

Pramen Poznání

Tenkrát v těch dnech se stalo, že se čaroděj Bajraktár napil z Pramene Poznání. A napil se douškem věru bohatýrským. A jelikož jeho poznání bylo už tak dost velké, přerostlo nyní všechny meze poznání a stalo se sladkou nevědomostí.

Kramlík se poflakoval po věži Sragalškwaru, kreslil si pařátkem do prachu na policích žertovné obrázky, stavěl si z knížek domečky a balancoval na hvězdných glóbech. V podstatě to samé dělal již několik dní ve své komnatě i čaroděj Bajraktár. To Kramlíka trochu znepokojovalo. Většinou ho pramálo zajímaly čarodějovy záležitosti. Neměl na takové úvahy nikdy čas, ale toto už bylo podezřelé. Celkem vzato byl ale rád, že si ho čaroděj nevšímá a nedává mu žádné úkoly. To všechno se však změnilo ve chvíli, kdy čaroděj dostal hlad...

Jednou odpoledne Kramlík neprozřetelně usnul přímo na stole v otevřené "Moudré domácí encyklopedii". Pro hladového čaroděje byl snadnou kořistí. Stačilo jen zaklapnout knihu...

Pomatený Bajraktár dávno zapomněl, že Kramlík je jeho pomocník a ne obyčejný havran a tak se stalo, že se náš havraní princ probral z kómatu v jakémsi měděném kotlíku. Ten byl plný vody a visel nad ohníčkem, jenž plápolal uprostřed čarodějovy komnaty. Okolo se povalovaly třísky z nábytku a zmuchlané svitky. Kramlík se pokusil z kotlíku vysoukat ven, ale do bříška se mu zabořila Bajraktárova hůl a zatlačila jej zpátky pod hladinu. Odněkud se snesla sprška nakrájené petrželky a vzápětí celý Kramlíkův obzor zakryla veliká poklička. Havran si uvědomil, že je zle. V kotlíku začínalo být nepříjemné teplo. Malý prostor mezi hladinou a pokličkou se zaplnil párou a havran se začal regulérně topit. Před očima se mu míhaly mžitky a vědomí se mu rozpouštělo ve vodě, která začínala pomalu vřít. Kramlík začal jeden z mnoha svých zápasů o život. Snažil se vší silou nadzdvihnout pokličku. A dost možná, že by se mu to i podařilo, kdyby ve tmě, v horké vodě a ve smrtelné agónii neztratil orientaci. Takto marně a zbytečně tlačil na dno. Nakonec mu do zobáčku začala vnikat voda a milosrdný závoj tmy zatemnil jeho mysl...

Tehdy Kramlík poznal, že kotlík byl naplněný vodou, která pocházela přímo z Pramene Poznání a toto poznání naplnilo jeho havraní duši mírem a poznáním. V té chvíli s řinkotem sklouzla z kotlíku poklička a horká pára se vyvalila přímo do obličeje překvapeného čaroděje Bajraktára. I on byl náhle naplněn poznáním. Toto nové poznání v něm probudilo to staré poznání a on poznal, jak se mýlil. Rychle vytáhl Kramlíka z kotlíku a pověsil ho za křídlo do průvanu.

Až do večera seděl pak čaroděj zamyšlen ve své komnatě a pozoroval všechny ty zvláštní kosočtvercové obrazce vyryté po okolních stěnách. To odpoledne se o sobě čaroděj a havran dozvěděli něco nového. Napili se vody z Pramene Poznání a poznali jak zrádné a vratké je naše poznání světa jež nás obklopuje. Jak pošetilé jsou představy, které o něm a o sobě máme. Ale do rána se jim všechny ty hovadiny vykouřily z hlavy a život, tam ve věži Sragalškwaru, ve Špeluňce, v náručí Větrných vrchů, šel zase dál. Jako vždycky předtím a jako vždycky potom.


Bajraktár si zapsal do svého deníčku:

Oč větší se nám zdá hora, na kterou právě šplháme, o to větší je pak naše překvapení, když za ní spatříme hory ještě stokrát vyšší.

Je to tam kde to hledáš, ale i tam, kde to nehledáš.

Není ani tak těžké jednat správně, jako poznat, jednáme-li správně.


Další kapitola