Léto se letos na Větrných vrších opravdu povedlo. Sluníčko svítilo od rána do večera a potůček Ropušák byl v jednom kuse plný dětí. Jak léto pokračovalo, bylo v Ropušáku dětí čím dál víc, ale vody čím dál míň. Sluníčko stále svítilo až se nakonec stalo, že z rybníka Kaprníka byla bažina a z potůčku Ropušáku suchá strouha (plná dětí).

Déšť

Lidé ve Špeluňce si začali dělat starosti. Ovčák Kemsa musel hnát své ovečky den ode dne na stále odlehlejší pastviny a pěstitelé kořenové zeleniny chránili vlastními těly své skromné výpěstky před vražedným sluncem. Když bylo nejhůř, vypravili se vesničané do lesa Strašiboru za babou Klotoidou. Vrátili se však s nepořízenou. Ani ona neuměla pomoci. Poradila jen, že by bylo dobré, aby zapršelo a tím část vesničanů docela naštvala. Nakonec Špeluňkanům nezbylo, než navštívit čaroděje Bajraktára a požádat o pomoc jeho. Bajraktár okamžitě vycítil příležitost jak si vylepšit ve Špeluňce reputaci a slíbil vesničanům do tří dnů déšť.

Ještě toho rána se čaroděj uchýlil do sklepení věže Sragalškwaru. Měl tam malou dílničku a strávil v ní nakonec celý den. Kramlík byl zvědavý, co to tam jeho pán vyvádí, ale bylo slyšet jenom duté rány a čarodějovo nadávání. Někdy o půlnoci se Sragalškwarem začalo rozléhat podivné mručení. Kramlík leknutím nadskočil na svém pelíšku z akátového proutí, ale mručení rychle utichlo. Pak byl slyšet jenom Bajraktárův smích a jeho spokojené pohvizdování. Čaroděj se ukládal na kutě. Kramlíkovi ještě chvíli zněl v uších ten podivný zvuk, ale pak se opět ponořil do svých nesouvislých havraních snů.

Druhého dne časně zrána seděl už Bajraktár v nejvyšším okně věže a rozhlížel se na všechny strany. Pak náhle popadl Kramlíka za křídlo a strčil ho do koženého vaku. Kramlík neměl nejmenší tušení, co se to děje. Vak byl plný podivných věcí a byla v něm jako obvykle tma. Poznal, že někam jdou, ale netušil kam. Šli dlouho a pro přidušeného havrana to byla celá věčnost. Nakonec se Bajraktár zastavil, vak se rozevřel a čarodějova ruka vytáhla Kramlíka na denní světlo.

Havran okamžitě to místo poznal. Tady se odehrálo jejich první dobrodružství. Stáli pár kroků pod vrcholem kopce Větrníku, nejvyšším to bodem Větrných vrchů. Kousek dál choulila svých pět chalup vesnička Větrný Jeníkov. Slunce jako obvykle pražilo a nikde se nic nehýbalo. Tráva byla zažloutlá a kameny rozpálené.

"Hlídej!" poručil Bajraktár havranovi a vydal se směrem k vrcholu kopce. V levé ruce měl podivný předmět. Byl to jakýsi hliněný hrnec, jehož otvor byl potažený kůží nebo něčím podobným. Uprostřed bylo ke kůži připevněno něco, co vypadalo jako svazek koňských žíní. Ano, byl to Famfrnoch, hudební nástroj starých šamanů.

Havran zůstal sám s koženým vakem. Zvědavě nakoukl dovnitř. Našel tam už jen klubko provázku, nůž, papírového draka a pergamenový větrníček na tenké špejli.

Mezitím stanul Bajraktár na vrcholu kopce Větrníku. Kramlík přesně neviděl, co to tam provádí, ale najednou se všude kolem začalo šířit to tajemné mručení, které včera v noci zaslechl ve věži Sragalškwaru. Ten zvuk pronikal až do morku kostí a naplňoval okolní vzduch takřka hmatatelnou energií. Netrvalo dlouho a na Kramlíka padl slabý stín. Havran zvedl hlavu a až teď si všiml, že se nad kopcem Větrníkem kupí mračna. Bajraktár stále vyluzoval ten strašidelný zvuk. Vzduch se ochladil, po svazích se plazily mlčenlivé stíny mraků a tráva se začala slabě třást. Za chvíli už nad kopcem Větrníkem visel obrovský, těžký, ocelově šedý mrak. Nebyla to náhoda. Bajraktár věděl, že jestli někde ve Větrných vrších v tomto počasí sežene mraky na déšť, tak je to právě tady. Tehdy mručení ustalo a čaroděj se horempádem řítil ke Kramlíkovi. Ve vteřině byl tady, hrábl rychle do koženého vaku a vrazil Kramlíkovi do zobáku pergamenový větrníček na tenké špejli.

"Zapíchni to támhle do toho šutru a leť co nejrychleji zpátky do Sragalškwaru !"

Kramlík zakrákal a letěl k balvanu, který mu čaroděj ukázal. Nebylo mu ale moc jasné jak do něj zapíchne větrníček. Až když přistál přímo na něm, uviděl podivné obrazce a uprostřed balvanu vyvrtanou díru. Zapíchl do ní větrníček a rozhlížel se po věži Sragalškwaru. Bajraktár mu opodál zuřivými gesty ukazoval směr. Kramlík uviděl v dálce na obzoru maličkou siluetu věže. K rychlému návratu už ho nikdo nemusel pobízet. Pergamenový větrníček se totiž náhle zprudka roztočil a Kramlík v té chvíli spatřil, jak se za nejbližším kopcem vynořila Karavana větrných mágů. Ani nevěděl jak a už byl ve vzduchu a upaloval k věži Sragalškwaru. Dole pod sebou ještě na vteřinu zahlédl Bajraktára jak se vrhá k zemi a přikrývá se svým pláštěm.

Na další události si dnes Kramlík vzpomíná velmi matně. Mával křídly jako kolibřík, tělo protáhlé jako šíp a očima se přitahoval k zoufale malinkaté siluetě věže na obzoru. V patách mu byla celá Karavana větrných mágů a nad ním visel obrovský, těžký, ocelově šedý mrak, který Karavana větrných mágů mimoděk hnala před sebou. Kramlíkovi to připadalo jako celé dlouhé hodiny, ale ve skutečnosti to netrvalo ani deset minut a už byli u věže Sragalškwaru. Kramlík vletěl do nejbližšího okna jako vystřelený z praku, protrhl lapač snů, sklouzl se po zadku přes celý Bajraktárův stůl, rozhodil na všechny strany hromadu starých svitků a skončil v koši na uhlí...

Pomalu se probral. Všude bylo zlověstné šero a vzduch byl naplněn praskající energií. Obrovský, těžký, ocelově šedý mrak se totiž napíchl na špičku věže Sragalškwaru a teď se tam převaloval jako veliký hříbek. Do všech světových stran hleděla ven z komnaty široká okna a jimi ze všech světových stran hleděla dovnitř Karavana větrných mágů. Úplně dovnitř však nemohla. Čarodějova věž byla pro veřejnost znepřístupněna. Všechno kolem hučelo a sténalo. Karavana větrných mágů zuřila a poletovala okolo věže jako hejno hladových žraloků. Její řádění pohupovalo s obrovským, těžkým, ocelově šedým mrakem na špičce Sragalškwaru a vypadalo to, že se každou chvíli něco stane.

A také, že se stalo. Věží otřásla ohlušující rána a obrovský, těžký, ocelově šedý mrak se začal párat. Dole ve Špeluňce lidé zavírali okna a zapalovali svíčky. Karavana větrných mágů řádila jako pominutá. Obrovský, těžký, ocelově šedý mrak se začal trhat. Lidé dole ve Špeluňce zhasínali svíčky a zavírali se do sklepů.

Karavana větrných mágů šílela a skučela jako smyslů zbavená, ale nebylo jí to nic platné. Dovnitř do Sragalškwaru nemohla a dolů do Špeluňky taky ne. Špeluňka ležela totiž v závětří a tam neměla Karavana větrných mágů žádnou moc. Okamžitě by se rozplynula v mírný neškodný vánek. Proto Karavana větrných mágů tak zuřila. Někdo se opovážil dát na posvátný kopec Větrník malý posměšný větrníček a nyní nemohl být ztrestán. Šílení Karavany větrných mágů dostoupilo vrcholu. A v tom obrovský, těžký, ocelově šedý mrak s rachotem prasknul a rozpárán špičkou věže Sragalškwaru, rozletěl se nad údolím Špeluňky desítkami neškodných bílých beránků.

V té chvíli také dorazil čaroděj Bajraktár. Vytáhl z koženého vaku klubko provázku a na něm papírového draka. O pár vteřin později se už drak třepotal ve větru nad střechou věže Sragalškwaru. To už bylo na Karavanu větrných mágů moc. Taková drzost! Takový výsměch! Zaslepena hněvem, vrhla se Karavana větrných mágů na papírového draka, že ho rozsápe na kousíčky. Právě v tom okamžiku vytáhl Bajraktár z koženého vaku nůž a přeřízl provázek. Drak se utrhl a vystartoval do daleka až někam nad les Strašibor. Karavana větrných mágů se vrhla za ním a hnala ho před sebou jako káču. Přeletěla les Strašibor, opustila hřebeny Větrných vrchů a celá vzteky šílená, hnala draka dál a dál, až zmizela kdesi v široširém světě. Dlouho pak o Karavaně větrných mágů nikdo ve Větrných vrších neslyšel.

Mezitím se čaroděj Bajraktár usadil v okně věže Sragalškwaru a Famfrnochem sháněl rozfoukané beránky dohromady. Za chvíli už nad údolím Špeluňky visel zase obrovský, těžký, ocelově šedý mrak. Pak čaroděj praštil Famfrnochem o kamenný parapet až se hliněný hrnec rozletěl na tisíc kousků a tehdy se na Špeluňku, poprvé po dlouhé době, spustil zase déšť.

Kramlík s Bajraktárem seděli tiše za oknem věže, do zad je hřála malá kamínka a oni neměli konečně nic lepšího na práci než se jen dívat a dívat, jak se dělají kroužky a kolečka na rybníku Kaprníku.

Další kapitola